Vrstevnickými vztahy hráčů počítačových her se ve svém výzkumu zabývali např. Collwell, Grady a Rhaiti (1995). Chlapci, kteří se hodně věnovali počítačovým hrám, měli potřebu často se setkávat s přáteli. Podle výsledků tohoto výzkumu třetina chlapců začala hrát hry, protože hráli jejich přátelé.

Důležitost vrstevnického kontaktu pro hraní dokládají výsledky našeho výzkumu (Vaculík, 1999), podle kterých jsou přátelé nejvýznamnějšími osobami, které zprostředkují první kontakt s počítačovými hrami.
  Creasey, Meyers (1986) sledovali vztah mezi délkou vlastnictví počítače a počítačových her a školním výkonem, aktivitami volného času a interakcí s vrstevníky. Respondenty rozdělili do tří skupin podle délky vlastnictví počítače a elektronických her. Výsledky ukázaly, že vysoký zájem a pohlcení počítačem a hrami velmi rychle ochabuje. Majitelé nového počítače se první týden po zakoupení počítače věnovali hraní až 15 hodin týdně. Za tři měsíce se jejich zájem o hraní snížil více než o polovinu. V prvních několika týdnech po zakoupení počítače došlo k poklesu aktivit volného času. Snížení zájmu o jiné aktivity bylo pouze dočasné.
  Výzkumy potvrzují vztah mezi hraním počítačových her a jinými aktivitami volného času. Mezi činnosti, které souvisejí s hraním, patří např. sledování televize, čtení novin, sportování a práce s počítačem. Hypotéza o nahrazení aktivit volného času hraním počítačových her není empiricky potvrzena. Děti hrající často se zdají být aktivnějšími v mnoha jiných oblastech. Sociální integrace, která zahrnuje sociální izolaci, osamělost, oblíbenost a sociální status, není v žádném vztahu k frekvenci a délce hraní počítačových her.